Příběh Alana Do Marcolina připomíná pohádku. Odchovanec francouzského Rennes, který si třikrát zahrál v tamní Ligue 1 a sbíral zkušenosti také v nižších francouzských a portugalských soutěžích, dorazil v zimě do druholigového Ústí nad Labem. A okamžitě zabral. Dvě hlavičky proti Žižkovu, efektní patička na hřišti Artisu, povedené zakončení proti Budějovicím – čtyři góly v devíti zápasech mluví za vše.
„Nepředpokládal jsem, že se takhle rychle dostane do formy a stane útočníkem číslo jedna. Přehodil myšlení na náš tým a navnímal, co se po něm žádá," říká ústecký kouč Svatopluk Habanec, který pod sebou vedl mimo jiné Slovácko či brněnskou Zbrojovku. Jeho slova jsou přitom silná: „Hráč, který to má srovnané v hlavě, dává góly a podrží míč zády k bráně – takových u nás moc neběhá. Nechci přehánět, ale podobné vlastnosti často nevidíte ani v první lize."
Srovnání s Abdallahem Simou, který před šesti lety přišel z obscurity do tehdy třetiligového Táborska a následně se přes Slavii vyšvihl do top evropských lig, se přímo nabízí. Marcolino má podobnou trajektorii – a osmkrát oblékl i dres gabonské reprezentace.
Co ale na 194 centimetrů vysokém útočníkovi zaujme možná ještě víc než góly, je jeho přístup. Zatímco spoluhráči parkují u stadionu drahé automobily, Marcolino po dvougólovém představení proti Žižkovu nasedl se sportovní taškou do městského trolejbusu. Ve městě také bydlí, na rozdíl od mnoha hráčů dojíždějících z Prahy. „Má velice dobrý charakter, je učenlivý. Minimálně dvakrát týdně tráví čas u videa," oceňuje Habanec.
Ústí nad Labem se po postupu z ČFL cíleně profesionalizuje a internacionalizuje kádr – klub nedávno angažoval i datového analytika Jakuba Dobiáše. Marcolino do této strategie zapadá dokonale. A trenér Habanec je přesvědčen, že čas na přestupové nabídky se rychle blíží. „Myslím si, že ještě do konce jarní části na něj přijde několik ligových nabídek a sledovaček," predikuje kouč.
