Pekelná trojice „vítězů“
Absolutním vládcem žebříčku utrpení je nováček turnaje Uzbekistán. S celkovým skóre zátěže na maximální hranici 80.0 bodů čelí mužstvo italského kouče Fabia Cannavara smrtící kombinaci faktorů. Asijský tým se základnou v Atlantě bude muset k prvnímu zápasu proti Kolumbii letět 4 357 kilometrů do Mexico City, kde ho čeká nadmořská výška 2 240 metrů (stejně jako Česko, které se zde v posledním zápase skupinové fáze utká s domácím Mexikem). To nejhorší ale pro Uzbeky přijde o pár dní později. S minimálním prostorem na regeneraci totiž poletí do Houstonu k zápasu s Portugalskem. Výkop? V pravé poledne, při 29 °C a drtivé 74% vlhkosti vzduchu. Z hlediska nedostatku odpočinku, řetězení náročnosti a nadmořské výšky hlásí model u Uzbekistánu maximální 100bodové varování.
Druhé místo žebříčku patří s indexem 74.2 hvězdné Anglii. Výběr Albionu má základnu v Kansas City, a přestože naberou téměř 9 tisíc nalétaných kilometrů, jejich úhlavním nepřítelem bude odpolední horko a mizerný čas na odpočinek. V kolonce zátěže z času výkopu (Kickoff heat) a nedostatku regenerace jim svítí fatální hodnota 100 bodů. Angličany pravděpodobně uvaří už první zápas s Chorvatskem hraný v Dallasu v 15 hodin tamního času při 29 °C.
Třetí nejhorší konstelace padla na Curaçao s indexem 72.2. Příběh fotbalového trpaslíka bude na světovém šampionátu definován zejména dalekými přelety. Ostrovní tým z Karibiku se základnou na Floridě, konkrétně v Boca Raton nacestuje za tři zápasy neuvěřitelných 10 125 kilometrů, což je suverénně největší vzdálenost ze všech týmů na šampionátu. Stejně jako první dva týmy žebříčku má i Curaçao tu nejvyšší možnou kumulaci zátěže („Sequence penalty“), která souvisí s těžkou cestou následovanou krátkým odpočinkem a následně dalším „náročným“ stadionem, respektive s klimatickými podmínkami, které ho na něm čekají.
Český paradox aneb dostatek spánku, ale těžký kyslíkový dluh
Jak z tohoto detailního srovnání vychází česká reprezentace? Index 44.7. řadí Česko na 19. místo žebříčku zejména kvůli změnám nadmořské výšky („Altitude burden“), což tento parametr zobrazuje maximální možnou 100bodovovou hranicí. První zápas v Gudalajaře byl podobně vysoko, jako je Sněžka, následně zápas v Atlantě okolo 300 metrů a třetí zápas ve zmiňovaných 2 240 metrech. Celkově náš národní tým během skupinové fáze nastřádá převýšení 3 574 metrů! Přechod z nížinného tepla v základně v Dallasu do řídkého vysokohorského vzduchu prověří plíce a červené krvinky českých reprezentantů na absolutní maximum. Ostatně už při úvodním utkání s Koreou bylo vidět, jak byli Češi už v poločase dost zavaření.
Svěřenci trenéra Miroslava Koubka však mají poměrně značný luxus v podobě volného času. Zatímco např. Anglie či Chorvatsko dostanou na odpočinek průměrně jen 4 dny, Češi mají mezi zápasy k dispozici průměrně 5,5 odpočinku. Zátěž z nedostatku regeneraci tak v indexu tvoří pohádkových 0 bodů.
Letošní mistrovství světa tak jasně ukazuje, že o úspěchu či neúspěchu nebude rozhodovat pouze taktika a kvalita kádru, ale do značné míry také schopnost lidského organismu adaptovat se na uvedené extrémy. Ať už to je milosrdný herní kalendář s dostatkem času na regeneraci nebo komplikace s řídkým vysokohorským vzduchem v případě českého týmu či sáhnutí si na dno fyzických i psychických sil prvních tří týmů žebříčku, data mluví jasně. Celý šampionát nemusí ovládnout takticky nejvyspělejší tým, ale např. ten, jehož hráči nejlépe zkrotí tento neúprosný zátěžový index.
