Kde je touha po nápravě?
V sezóně 2022/23 Sparta ukázala, jak vypadá hladový tým, který jde nekompromisně za titulem. Jenže po loňském nezdaru, kdy mistrovský pohár na Letné neskončil, se čekala bouře. Čekal se tým, který bude „žrát trávu“, aby chybu napravil. Místo toho sledujeme mužstvo, kterému chybí základní emoce a dravost, která dříve soupeře drtila.
Ztráta lídra: Kdo teď zařve v kabině?
Klíč k pochopení sparťanské letargie má jedno jméno: Ladislav Krejčí. V mistrovských časech to byl právě on, kdo ztělesňoval sparťanský hlad. Krejčí nebyl jen hráč, byl to bojovník a lídr, který odmítal prohrát. Když tým začal polevovat, on ho dokázal strhnout. Jeho odchodem Sparta ztratila svou duši. Ukazuje se, že najít náhradu za lídra jeho kvalit bude trvat mnohem déle, než si kdokoli na Letné připouštěl.
Sytost bez úspěchu a krutá realita
Největším paradoxem současné Sparty je, že hráči působí nasyceně, i když na vrcholu momentálně nejsou. Jako by splněný sen o Lize mistrů stačil k tomu, aby se v domácí lize přestalo bojovat na krev. Zatímco dříve byl v každém sprintu cítit hlad, dnes vidíme jen frustraci a odevzdanost. Brian Priske sice mluví o tom, že ve hře je ještě dost bodů a tým se musí soustředit na sebe, ale pohled na tabulku je neúprosný. Sparta v tuto chvíli ztrácí na první Slavii propastných osm bodů. Pokud se do kabiny okamžitě nevrátí pokora a ten „vzteklý“ hlad po vítězství, o kterém fanoušci sparty tak marně sní, titul zůstane v Edenu.
