Šestadvacetiletý záložník Vojtěch Patrák patří k oporám Pardubic a jednomu z nejoblíbenějších hráčů celé Chance Ligy. Jenže 15. srpna se jeho sezona náhle zastavila. V zápase proti Mladé Boleslavi nevydrželo koleno a bylo okamžitě jasné, že je to zlé.
„Hned jsem věděl, že je všechno špatně,” přiznal Patrák. Lékařská diagnóza potvrdila nejhorší obavy: přetržený přední zkřížený vaz. Téměř celá sezona pryč.
A pak přišly myšlenky, které Patrák popsal s neobyčejnou upřímností. „Promítlo se mi, že mám malého syna. Ptal jsem se: Co teď? Jak se postarám? Že budu přítěž pro přítelkyni a s ničím jí nepomůžu.”
Fotbal přitom zůstal daleko za starostmi o rodinu. Kapitan Pardubic v prvních hodinách po zranění vůbec nepřemýšlel o návratu na hřiště, ale o tom, zda ho koleno neodsoudí k nevýdělečným měsícům a jak zvládne péči o malého syna.
Pak ale přišly i profesní strachy. „V hlavě mi lítalo, že je to konec s fotbalem. Měl jsem pohled, že jakmile si někdo udělá křížák, je strašně těžký se vrátit na stejnou úroveň. Troufám si říct, že ty první dny po úrazu byly opravdu nejhorší v mém životě,” přiznal Patrák.
Byl psychicky vyřízený. A právě tehdy přišli na pomoc dva lidi.
„Naštěstí mi psalo hodně kluků, jako Honza Mejdr, který se z podobného zranění dostává. Tomáš Wiesner, se kterým jsem v neustálém kontaktu. Navedli mě na myšlenku, že křížák vůbec neznamená konec,” dodal Patrák.
Jan Mejdr i Tomáš Wiesner sami prošli podobným zraněním a věděli, co Patrák prožívá. Jejich zkušenost a podpora pomohly kapitánovi Pardubic vymanit se z nejčernějšího období.
Aktuálně jde Patrákova rehabilitace podle plánu. Chodí bez berlí, je v zátěži na rotopedu a posiluje. Cesta zpět bude dlouhá, ale kapitan Pardubic v ní věří. A to je po těch nejhorších dnech jeho života možná ta nejlepší zpráva.
